Za hranicemi možného (Klasik 2013)

17. – 24. 8. 2013

Hlavas: Ondra „Gorash“ Konečný (ondra@ratab.cz)

RATAB 2013, ZA HRANICE MOŽNÉHO

Petraréna

Jeden z nejlepších RATABáckých zážitků tohoto běhu byla rozhodně (alespoň tedy pro mě) Petraréna. Sbalit si věci do krosny během deseti minut a jít běhat s tím vším na zádech sem a tam po louce byla opravdu zábava! Nejdříve mi, asi jako všem, problesklo hlavou, jestli se vážně jde na petrachtaci. Pochybnosti narůstaly, když jsme došli na louku, kde byla rozprostřená lana do tvaru čtyř kruhů, které jsme měli za úkol obíhat. A protože bylo docela teplo, nesměly chybět ani balónky naplněné vodou, určené k tomu, abychom se navzájem mohli ,,osvěžit“. Příjemnou pohodu jsme si udělali i díky spacákům, které na nás vykukovali z každého stanoviště. Rozdělili jsme se tedy na čtyři týmy a už nic nám nebránilo vyběhnout do arény!

Pravidla nebyla nijak složitá, přesto trvalo docela dlouho, než někteří z nás pochopili, jakým směrem běhat. (Ti inteligentnější se začali ztrácet, až když byly změny směru.) Úkolem bylo oběhnout všechny čtyři kruhy v co nejkratším čase, běhalo se po dvojicích. První člen byl navigátor, musel po celou dobu nést mapku, druhý člen týmu tahal batoh. Když se uběhlo celé kolo, oba z dvojice mohli chvilku relaxovat (mezitím z týmu vyběhl jiný pár). Nejzábavnější bylo, že běhalo osm lidí zároveň na stejné dráze, strefovali se do sebe balónky, předbíhali se a nakonec stejně všichni odpadli na spacáky ve svém stanovišti. Tahle hra byla také strašně super v tom, že neskutečně podpořila skupinového ducha, členové se v týmu navzájem povzbuzovali a překonávali se, vymýšleli různé taktiky, koho a jak zasáhnout balónkem, a k tomu všemu se ještě vymýšlely básničky, takže to nebyla hra, u které by záleželo pouze na tom, jak rychle běháte, ale (a to hrálo hodně velikou roli) jestli jste týmový hráč nebo sólista.

Celý letošní RATAB se mi moc líbil, ale petraréna byla skvělá v tom, že se na ní mohl člověk totálně zřídit. A pak ještě ten krásný pocit, když zjistil, že to je jen začátek celé velké peťárny…

Budu Vás asimilovat!

Baru

Svět přeje impresionismu

Milý deníčku, chtěla bych Ti vyprávět o jedné hře, kterou jsme hráli na letošním Ratabu a která se mi moc líbila. Nuže pojďme se ponořit do vzpomínek na to pěkné léto…

Celé to začalo motivačkou, kterou ztvárnili mladý italský umělec Loony a jeho učednice, zvídavá obdivovatelka, Rajče. Předváděli nám, jak impresionista kreslí (ďupká) podle předlohy. Nejdříve jsme se zděsili, protože už jenom představa, že budeme malovat a ještě podle předlohy byla, no poněkud nereálná. Ale když nám později vyložili pravou podstatu hry, a to, že nebudeme jen tak kreslit rukou ale různými částmi těla, podle toho, která část zrovna byla v kurzu, rozsvítily se nám obličeje s vědomím, že to zas tak umělecké nebude.

A tak počínaje palcem u nohy přes nos, loket, čelo až po ušní lalůček jsme postupně vykreslovali „obraz“ předlohy. Vyžadovalo to určitou souhru v týmu u plátna, kde jsme se různě přidržovali, kluci s Rambi vysazovali malíře do vyšších sfér a všelijak jsme se podporovali ve zvěčňování zvolených částí těla, o tom přece impresionismus je, že? Někdy to vypadalo dost vtipně.

Potom, když už většina obrazu byla zaplněna, nebo jsme ji my považovali za dokončenou, jsme pro nedostatek prostoru začali malovat po ostatních a po sobě. Nejdříve nevinné inkognito knírky se přeměnily na pomalovaná záda, obtisky dlaní na břiše… zkrátka jsme ve finále byli celí od barvy a se slovy „Ty jsi nějaký čistý“ se vrhali na další – méně či více pomalované „oběti“ a běhali po hřišti, uštědřujíc zajímavě barevné stopy umění.

Na hře se mi líbilo využití kreativity, nadšení a hlavně spolupráce. Myslím, že to pomohlo k utužení kolektivu i k odreagování. Bylo hezké opět si zas připomenout roli dětí, které takové hry provozují poměrně často a mladí lidé na ně často zapomínají. Myslím, že mnoho zúčastněných, kor v závěru, odhodilo svůj stud i některá etická pravidla společnosti a vrhli se „do boje s barvami“. A to je to co mám na Ratabu nejradši – takovéto syrové já, zcela bez masek!

Nejdůležitější ale bylo, že jsme zažili spoustu legrace. Myslím, že jsme si tuto hru velice užili, nevím jak ostatní, ale já mám z ní dobrý pocit a vzpomínky…

Barča

Ratab podporují: Ratab o. s. sponzoruje ROSIMPEX s.r.o. Ratab o. s. sponzoruje RAUTIS Ratab o. s. podporuje Liberecký kraj